SSD (Solid State Drive, doslova úložiště v pevné fázi) je disk bez jediné pohyblivé části. Data leží v paměťových čipech, podobně jako na paměťové kartě ve fotoaparátu, jen v mnohem větším a odolnějším provedení. Tím se zásadně liší od klasického pevného disku, kde se točí plotny a nad nimi jezdí čtecí hlavička.
Rozdíl si představte jako gramofon proti hudbě v telefonu. U gramofonu musíte desku vytáhnout, položit a přenést jehlu na správnou drážku – u telefonu je skladba prostě hned. Zatímco mechanický disk potřebuje na nalezení dat řádově milisekundy, SSD odpoví v desítkách mikrosekund, tedy zhruba stokrát rychleji.
Praktické rozdíly proti mechanickému disku:
- Odezva – největší rozdíl. Projeví se hlavně u tisíců malých souborů a u dotazů do databáze, tedy přesně u toho, co dělá web.
- Přenosová rychlost – SSD je i v sekvenčním čtení násobně rychlejší.
- Odolnost a hluk – nemá se co zadřít ani rozvibrovat, otřes mu neublíží a je zcela tichý.
- Cena za gigabajt – tady vede mechanický disk, proto se pořád používá tam, kde jde o objem: archivy a zálohy.
- Životnost – paměťové buňky snesou omezený počet přepsání. U serverových modelů jde o hodnoty, které běžný web nevyčerpá, a stav se dá průběžně sledovat.
Ještě o krok dál je NVMe. Nejde o jiný typ paměti, ale o modernější způsob připojení: disk je zapojený přímo do sběrnice procesoru místo přes rozhraní zděděné po mechanických discích. Odpadne tím úzké hrdlo a odezva se zkrátí ještě víc. Zjednodušeně: každé NVMe je SSD, ale ne každé SSD je NVMe.
Pro Váš web to znamená hlavně kratší čekání ve chvíli, kdy redakční systém skládá stránku a sahá přitom na desítky souborů a do databáze. Disk ale není jediný faktor rychlosti – svůj díl mají operační paměť, cache, velikost obrázků i latence Vašeho připojení. Nejrychlejší disk světa nezachrání stránku, která do prohlížeče posílá deset megabajtů fotografií.