404 – stránka nenalezena je odpověď serveru, která říká, že na zadané adrese nic není. Server žije a odpověděl, jen v šuplíku, kam jste sáhli, nic neleží. Je to jako zazvonit na správný dům, ale u bytu, který v něm neexistuje – dveře jsou, jmenovka žádná.

Vzniká nejčastěji ze tří důvodů: překlepem v adrese, kterou návštěvník psal ručně, smazanou nebo přejmenovanou stránkou, na kterou pořád někde vede odkaz, nebo starým odkazem z cizího webu či e-mailu, který ukazuje na adresu z dob dřívějšího webu.

Není sama o sobě chybou hostingu – tuhle hlášku posílá i naprosto zdravý web. Vedle 404 se běžně setkáte i s dalšími kódy:

  • 301 – trvalé přesměrování. Stránka se přestěhovala, tady je nová adresa.
  • 403 – přístup zamítnut. Stránka existuje, ale nesmíte dovnitř (například špatná práva u souboru).
  • 404 – nenalezeno. Na adrese nic není.
  • 500 – chyba na straně webu. Něco se v kódu nebo doplňku pokazilo, tohle už řešit je potřeba.

Vlastní stránka 404 se vyplatí. Když návštěvník uvidí holou technickou hlášku, většinou web zavře. Když místo toho dostane vlídný text ve stylu Vašeho webu, vyhledávací pole a odkaz na úvodní stránku, s velkou pravděpodobností zůstane. Ve WordPressu je taková stránka součástí většiny šablon a jde upravit.

Kdy místo 404 raději přesměrovat: pokud stránka měla nástupce – změnili jste adresu článku, sloučili dvě stránky nebo předěláváte web – nastavte trvalé přesměrování 301 na novou adresu. Zachováte tím návštěvníky ze starých odkazů i hodnotu, kterou stránka měla u vyhledávačů. Nepřesměrovávejte ale všechno naslepo na úvodní stránku, to je pro návštěvníka matoucí. Když stránka opravdu skončila bez náhrady, je 404 správná odpověď.

Kde 404 hledat: v Google Search Console najdete adresy, na kterých vyhledávač narazil na nenalezeno. Pár jich tam bude vždycky a není to důvod k panice. Když se ale 404 sype po stovkách nebo hlásí nenalezeno i úvodní stránka, ozvěte se přes kontakt.