Redirect, česky přesměrování, je pokyn, kterým server odpoví na požadavek slovy „tenhle obsah tu už nenajdeš, jdi sem". Prohlížeč pak návštěvníka sám a bez ptaní přenese na novou adresu. Funguje to stejně jako lísteček na dveřích zavřené prodejny s nápisem, že jsme se přestěhovali o ulici dál.
Nejdůležitější je rozdíl mezi dvěma základními typy:
- 301 – trvalé přesměrování. Používá se, když se adresa změnila natrvalo. Vyhledávače postupně přepíšou svůj index na novou adresu a přenesou na ni i dosavadní hodnocení stránky.
- 302 (a 307) – dočasné přesměrování. Původní adresa se má vrátit, takže vyhledávače si ji ponechají. Hodí se třeba při krátkodobé akci nebo údržbě webu.
- Přesměrování v DNS – to už není redirect v pravém slova smyslu; DNS jen říká, na kterém serveru web hledat, obsah nepřenáší.
K čemu se přesměrování nejčastěji hodí: sjednocení www a verze bez www, aby web nebyl dostupný pod dvěma adresami zároveň; vynucení zabezpečeného HTTPS, aby nikdo neskončil na nešifrované verzi; zachování starých odkazů po předělání webu, aby návštěvníkům nevyskakovala chyba 404; a přesměrování více domén na jednu hlavní.
Na klasickém hostingu se přesměrování nejčastěji zapisuje do souboru .htaccess v kořeni webu, u WordPressu je zvládne i jednoduchý plugin. Vždy si po nastavení ověřte, že adresa opravdu skončí tam, kde má.
Dvě klasické chyby: řetěz přesměrování, kdy adresa vede na druhou, ta na třetí a teprve pak na cíl – každý krok zdržuje načítání. A smyčka, kdy adresa A ukazuje na B a B zpátky na A; prohlížeč pak ohlásí, že se stránka přesměrovává příliš mnohokrát.