QR kód je čtvercový obrázek složený z černých a bílých bodů, ve kterém je zapsaný krátký text – nejčastěji adresa webu, kontaktní údaje nebo pokyn k platbě. Zkratka QR znamená Quick Response, tedy rychlá odpověď: stačí na kód namířit fotoaparát telefonu a obsah se objeví na displeji.
Představte si ho jako čárový kód ze zboží, který se ale naučil číst i na výšku. Klasický pruhový kód nese jen řadu číslic, kdežto QR kód ukládá body do dvou směrů, a proto se do něj vejde několik set znaků. Tři velké čtverce v rozích slouží telefonu k tomu, aby poznal, kde kód začíná a jak je natočený – díky nim jej přečtete i vzhůru nohama nebo šikmo.
K čemu se v praxi hodí:
- Odkaz na stránku – na letáku, plakátu, výloze nebo vizitce. Člověk nemusí nic opisovat, jen namíří telefon.
- Platba – v Česku je běžný QR kód na faktuře, který do bankovní aplikace předvyplní číslo účtu, částku i variabilní symbol.
- Kontakt – jméno, telefon a e-mail se uloží rovnou do adresáře.
- Připojení k wi-fi – u pultu v kavárně nahradí diktování hesla.
- Menu a ceníky – kód na stole otevře aktuální nabídku bez tištěných jídelních lístků.
Když do kódu dáváte odkaz na svůj web, dodržte dvě věci. Za prvé použijte co nejkratší adresu – čím delší text, tím hustší mřížka bodů a tím hůř se kód čte z dálky nebo ze zmačkaného papíru. Ideální je krátká adresa na vlastní doméně, případně přesměrování z jednoduché adresy na tu dlouhou. Za druhé nechte odkaz vždy směřovat na HTTPS, aby prohlížeč návštěvníkovi nehlásil nezabezpečené spojení.
Pozor na jedno riziko, které se v posledních letech rozmohlo. Z QR kódu nepoznáte pouhým okem, kam vede. Podvodníkům stačí přelepit kód na parkovacím automatu nebo na výloze vlastní nálepkou a lidé pak zadávají platební údaje na stránku útočníka nebo si stahují škodlivý program. Než po naskenování cokoli vyplníte, podívejte se v prohlížeči na skutečnou adresu a ověřte, že sedí doména. Pokud kódy sami vylepujete, používejte odolné štítky a čas od času zkontrolujte, že přes ně nikdo nic nenalepil.