Root je slovo, které v prostředí serverů znamená dvě různé věci. Jednak je to nejvyšší správcovský účet operačního systému Linux, jednak kořenový adresář webu (anglicky document root) – složka, do které nahrajete soubory svých stránek. Podle toho, o čem se zrovna mluví, může „root" znamenat účet, nebo složku.
V prvním významu je root účet, který na serveru smí úplně všechno – instalovat programy, měnit nastavení, číst i mazat jakýkoli soubor. Nezná slovo „nemáte oprávnění". Právě proto se s ním zachází opatrně: jeden překlep v příkazu dokáže vyřadit celý server. Přirovnat se dá ke generálnímu klíči od celé budovy. Správce ho má, ale nenosí ho v kapse každý den a půjčuje ho jen výjimečně.
U sdíleného hostingu rootovský účet jako zákazník nemáte a ani ho nepotřebujete. Není to omezení ze zlé vůle, ale záměr: na jednom stroji běží weby více zákazníků a nikdo z nich nesmí zasahovat do systému, který je společný. Každý web u nás běží v odděleném prostředí, takže se navzájem nevidí ani neovlivňují. Vše, co ke správě potřebujete, obsluhujete z klientské zóny – domény, schránky, databáze, přístupy i zálohy.
Ve druhém významu je root ta složka, odkud webový server bere soubory a posílá je návštěvníkům. Když se do ní nahraje soubor index.html, zobrazí se na hlavní adrese domény. Pár praktických poznámek:
- Soubory do kořenové složky nahrajete přes FTP nebo přes správce souborů v klientské zóně.
- Co leží mimo kořenovou složku, návštěvník z internetu nestáhne – hodí se to na konfigurační soubory a jiná citlivá data.
- Každá doména a subdoména má svůj vlastní kořenový adresář, takže si weby navzájem nepřepisují soubory.
- Systémy jako WordPress se instalují právě sem a dál si už strukturu složek řídí samy.
Pro běžný provoz webu tedy platí jednoduché pravidlo: root ve smyslu složky Vás zajímá denně, root ve smyslu účtu skoro nikdy. A pokud Vám někdo cizí nabízí, že Vám „nastaví roota", je na místě opatrnost – bezpečné přístupy k webu popisujeme u pojmu zabezpečení webu.