Proxy (čteno „proksy", česky zástupce nebo prostředník) je server, který stojí uprostřed spojení a předává požadavky dál. Místo abyste se svým prohlížečem spojili s cílovým serverem přímo, řeknete o stránku proxy serveru a ten ji pro Vás obstará.
Přirovnat se to dá k recepci ve firmě. Nepřijdete ke kanceláři konkrétního člověka sami – dojdete na recepci, ta vyřídí, co potřebujete, a odpověď Vám předá. Kancelář přitom vidí, že se ptala recepce, ne Vy.
Rozlišují se dva směry a je dobré je nezaměňovat:
- Dopředná proxy – stojí na Vaší straně. Přes ni chodí ven zaměstnanci firmy nebo studenti ve škole; bývá na ní filtrování obsahu, měření provozu nebo úspora přenosů díky uložené mezipaměti. Cílový server pak jako zdroj vidí adresu proxy, ne Vaši IP adresu.
- Reverzní proxy – stojí naopak před cílovým webem. Návštěvník si myslí, že mluví přímo s webem, ve skutečnosti mluví s prostředníkem, který požadavek předá dál na server v pozadí.
Reverzní proxy je z pohledu provozu webu ta zajímavější. Umí totiž odbavit část požadavků sama z uložených kopií, rozdělit zátěž mezi více serverů, ukončit za web šifrované spojení a odfiltrovat útoky ještě dřív, než k webu vůbec dorazí. Na tomto principu funguje i CDN – síť serverů rozmístěných blízko návštěvníkům, která je zároveň reverzní proxy a společně s firewallem tvoří první obrannou linii.
Proxy se často plete s VPN. Rozdíl je v rozsahu: proxy obvykle přesměruje jen provoz jedné aplikace, typicky prohlížeče, a nemusí ho šifrovat. VPN zabalí a zašifruje veškerý provoz celého zařízení. Pro soukromí je proto VPN výrazně silnější nástroj.
Jedna praktická poznámka: pokud web běží za proxy, vidí ve svých záznamech jako zdroj požadavku adresu prostředníka, ne skutečného návštěvníka. Skutečná adresa se předává zvlášť v doplňkovém údaji požadavku a aplikace s ní musí umět pracovat. Kdo to neošetří, má v logu pořád dokola tutéž adresu a statistiky nedávají smysl.