MySQL a MariaDB jsou databáze – programy běžící na serveru, do kterých si web ukládá obsah. Články, uživatelské účty, objednávky v e-shopu nebo nastavení šablony neleží v souborech, ale právě tady. MariaDB vznikla jako pokračování MySQL, chová se prakticky stejně a návody psané pro MySQL na ni platí. My provozujeme MariaDB ve verzi 10.6.

Představte si databázi jako sešit s tabulkami. Každá tabulka má sloupce (co se eviduje) a řádky (jednotlivé záznamy). Tabulka článků má například sloupce nadpis, text a datum a každý článek je jeden řádek. Web se databáze ptá pomocí příkazů jazyka SQL, třeba „vrať mi posledních deset článků", a dostane zpět hotový výpis, který pak PHP vysází do stránky.

K napojení webu na databázi potřebujete čtyři údaje, které si při zakládání poznamenejte:

  • Jméno databáze – název konkrétního „sešitu".
  • Uživatelské jméno a heslo – přístup k ní.
  • Server (host) – kde databáze běží. Pokud web běží na stejném hostingu, bývá to localhost.

U nás si databázi založíte v klientské zóně a spravujete ji přes phpMyAdmin – to je webové rozhraní, ve kterém si tabulky prohlédnete, upravíte záznam nebo databázi vyexportujete do souboru. Právě export je nejjednodušší záloha před rizikovým zásahem. Kolik databází si smíte založit, určuje kvóta tarifu a je společná pro všechny Vaše domény.

Databáze bývá i nejcitlivější místo webu. Přístupové údaje jsou uložené v konfiguračním souboru (u WordPressu je to wp-config.php), takže si na něj dejte pozor a používejte silné heslo. Pokud se web nenačte a hlásí chybu spojení s databází, jde skoro vždy o špatné údaje v tomto souboru nebo o vyčerpanou kvótu.

Aby se databáze při každém načtení stránky nemusela ptát znovu na totéž, používá se object cache a další druhy cache. Na hodně navštěvovaném webu to bývá největší zrychlení, kterého se dá dosáhnout.