Git

Git je nástroj pro verzování – uchovává kompletní historii změn v souborech projektu. Vývojář si po každé smysluplné úpravě uloží tzv. commit, což je pojmenovaný snímek stavu. Kdykoli později se dá zpětně zjistit, kdo co změnil, proč, a v případě potíží se k libovolnému staršímu stavu vrátit.

Přirovnání: je to jako historie verzí v textovém editoru, jen mnohem pečlivější. Místo padesáti souborů s názvy web_final, web_final2 a web_opravdu_final máte jednu složku a plnohodnotný deník změn s poznámkami.

Proč se používá i u malých projektů:

• Návrat zpět – když nová úprava něco rozbije, vrátíte se k poslední funkční verzi během chvilky.
• Větve – novou funkci lze rozpracovat stranou v tzv. větvi, aniž byste zasáhli do ostré verze, a připojit ji, až je hotová.
• Práce ve více lidech – Git umí sloučit úpravy několika vývojářů a upozorní, kde si vzájemně přepsali stejné místo.
• Přehled – u každého řádku kódu se dá dohledat, kdy a proč vznikl.

Git sám je open source a běží na počítači vývojáře, tedy lokálně. Aby o historii nepřišel a mohl spolupracovat s ostatními, ukládá kopii na vzdálené úložiště – nejznámější služby tohoto typu jsou GitHub, GitLab a Bitbucket. Odtud pochází i časté pojmy push (odeslání změn) a pull (stažení změn).

Na sdíleném webhostingu Git obvykle nepotřebujete. Postup je takový, že vývojář verzuje kód u sebe a na hosting nahraje hotový výsledek přes FTP nebo správce souborů v klientské zóně. Git tak zůstává nástrojem vývoje, kdežto hosting jen provozuje výslednou stránku.

Jedno upozornění na závěr: historie v Gitu není záloha webu. Obsahuje kód, ale ne databázi ani nahrané soubory od návštěvníků, a bývá uložená na úplně jiném místě. Provozní zálohy proto Git nenahrazuje.