Elektronický podpis je údaj připojený k elektronickému dokumentu, který slouží k témuž jako podpis na papíře: potvrzuje, kdo dokument podepsal. U silnějších variant navíc prozradí, jestli s dokumentem někdo po podepsání manipuloval. Není to obrázek naskenovaného podpisu – ten se dá zkopírovat kamkoli.
Jak to funguje ve zkratce: podepisující má dvojici klíčů, soukromý a veřejný, stejně jako u šifrování. Ze souboru se spočítá krátký otisk a ten se zašifruje soukromým klíčem, který má jen podepisující. Kdokoli si pak veřejným klíčem ověří, že otisk sedí. Změní-li se v dokumentu jediné písmeno, otisk nesedí a podpis se zobrazí jako neplatný.
Předpisy rozlišují několik úrovní, které se liší tím, jak silně je totožnost podepisujícího prokázaná:
- Prostý elektronický podpis – nejvolnější kategorie, klidně jen jméno v patičce e-mailu. Prokazuje málo.
- Zaručený podpis – je jednoznačně spojený s podepisující osobou a odhalí následnou změnu dokumentu.
- Kvalifikovaný podpis – zaručený podpis založený na kvalifikovaném certifikátu od uznávané certifikační autority, obvykle uloženém na čipové kartě nebo tokenu. Používá se při jednání s úřady.
Certifikát, na kterém podpis stojí, má formát X.509 – stejný, jaký znáte z SSL certifikátů pro weby. Rozdíl je v účelu: SSL certifikát zabezpečuje spojení mezi prohlížečem a serverem (HTTPS), podpisový certifikát potvrzuje autora dokumentu. Oba mají omezenou platnost a vydává je certifikační autorita.
Podobný princip funguje i u pošty: DKIM digitálně podepisuje odesílané e-maily, aby příjemce poznal, že zpráva opravdu odešla z Vaší domény a nikdo ji cestou nezměnil. Jde o tutéž matematiku, jen aplikovanou na zprávy místo na dokumenty.